"Řeknu ti něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřek," začal Gunvald Larsson."Podle mýho názoru jsou skoro všichni, co nám přijdou do rukou, jedině k politování. Jsou to otrapové, který nemají žádný jiný přání, než aby se nikdy nebyli narodili. Není to jejich vina, že nic nechápou a že jim všechno jde šejdrem. Za to můžou lidi jako tenhleten. Ti jim zničili život. Svině jako tenhleten, co myslí jenom na sebe, na svý peníze a domy a rodinky a na svý postavení. A protože na tom jsou náhodou líp, tak chtějí komandovat ty ostatní. Je jich dost. Většinou nejsou tak blbí, aby škrtili portugalský děvky. Proto na ně nikdy nekápnem.
Většinou čapnem jenom jejich oběti. Tohle je výjimečný případ."
"Hm, bude to tak," hlesl Rönn.
Vyšli z místnosti. Na chodbě o kus dál stáli u dveří dva strážníci v uniformách s nohama široko rozkročenýma a s rukama křížem.
"A vida; to jste vy," zabručel mrzutě Gunvald Larsson.
"No, jo, tahle nemocnice vlastně patří do Solny."
"Tak nakonec jste ho dostali," řekl Kvant.
"Lapli jste ho," přidal se Kristiansson.
"My ne," odpověděl Gunvald Larsson."Dostal ho Stenström."